Připálený web Zdeňka Pohlreicha

3. ledna 2010 v 16:03 | drevolution |  Ostatní
Tentokrát netradičně z oboru počítačů a internetu. Pokud se v této branži pohybujete a sledujete aktuální dění, pravděpodobně jste zaznamenali akce jistého igigiho (igigi's blog) v čase předvánočním. Tahle postavička se věnuji nezabezpečeným webům, převážně na českém a slovenském internetu, a nabourává se jim do databáze. Pravdou je, že mu k tomu pomáhá nespočet děr, které se ve všech těch redakčních či jiných systémech nacházejí. Nakolik je spasitelem či naopak exibicionistickou vyžírkou, to nechám na každém z vás. Já jeho počítání zase tolik neodsuzuji.

Pravdou je, že minimálně mě donutil, abych se více zaměřil na problematiku SQL injection, která je tu s námi odjakživa, ale neustále je na mnoha místech neošetřena. A nejde pouze o ni. Možností pro chyby je spousta.

Podívejme se třeba na web restaurace Cafe Imeprial mého oblíbence, Zdeňka Pohlreicha, a web Hotelu Imperial, ve kterém se restaurace nachází. Strávil jsem na webech necelou hodinu a během té doby jsem našel hned několik míst, které by člověk mohl zneužít. Vidět je můžete na následujících screenshotech.

Pravděpodobně by se dalo pokračovat dále. Jak je vidět, i profesionál v kuchyni si může najmout špatnou firmu. I když je to samozřejmě třeba brát s nadsázkou, pochybuji, že ji vybíral zrovna on.

Závěrem jestě toto. Vzheldem k tomu, že to je můj první příspěvek v roce 2010 a týká se relativně důležité věci, přeji všem majitelům webů, webmasterům, programátorům a nakonec možná i managerům, stále méně a méně vyprodukovaných chyb, bezpečnější internet a vysoké příjmy z jejich aplikací.
 

Gogol Bordello - 11.12.2009 - Incheba arena

14. prosince 2009 v 20:56 | Václav Novotný |  Hudba
Možná jste zaznamenali, že jsem nedávno upozorňoval na blížící se pražský koncert Gogol Bordello. Možná jste na koncertu dokonce byli. A možná tenhle můj koncertový ohlas dočtete až do konce :)

Jó, šéfe, jó!

24. října 2009 v 16:59 | drevolution |  Ostatní
České komerční televize produkují z 99,9% pouze brak a reklamu, která ten brak platí. Je tu ale jedna světlá výjimka. Pořad nesoucí název Ano, šéfe!, se Zdeňkem Pohlreichem v hlavní roli. Čert vem, že to není původní český nápad a jde o pořad postavený na licenci pořadu Kitchen Nightmares. V dnešním propojeném světě to tak už chodí. Je to hlavně pořad, který má smysl, je zábavný, poučný a přínosný. Už od prvního dílu mi bylo jasné, že nejde o nějaký prvoplánový blaf. Z pořadu totiž neustále čiší profesionalita jdoucí ruku v ruce se selským rozumem a humorem hlavního protagonisty.

Samozřejmě, jsou díly lepší a jsou díly horší. Šestý díl (dvojdíl) druhé série je ale pravděpodobně zatím to nejlepší, co jsem z tohoto pořadu viděl. Zejména hospoda U Šimona si mě získala. Majitel, kuchař a chovatel dobytka v jedné osobě je přesně typ člověka, který by měl vlastnit českou hospodu. Jedná se o člověka se zápalem pro věc, určitými znalostmi a dovednostmi, láskou k lidem a hlavně schopností vyslechnout někoho věci znalejšího a chutí naučit se to od něho.

Pořad Ano, šéfe! je zářící hvězda na komerčních kanálech. Nicméně se obávám, že na dlouhou dobu bude zářit sama. Pokud si totiž nalijeme čistého vína, dojdeme k závěru, že pořadu dává kvalitu zejména Zdeněk Pohlreich, který mimo své profesionality dokáže diváka i pobavit. Kéž by do televize chodilo více lidí majících co říct.

Archiv pořadu Ano, šéfe! na Stream.cz.
 


Paradox ideálu

19. října 2009 v 16:05 | drevolution |  Osobní
Je směšné, jak život dokáže být někdy ironický. Jako malý kluk jsem měl Theorena Fleuryho na hokejových kartičkách. Dodnes si vzpomínám na jeho kulatou helmu, hořící C na prsou a shrbení, které na kartě předváděl, při honbě za pukem. Tehdy jsem si říkal, že bych jednou chtěl být stejně dobrý jako on a živit se hokejem.

Dnes jsem si přečetl článek Drsný příběh hokejisty Fleuryho: Jak chutná pistole mezi zuby. Je komické, jak člověk občas zjišťuje, že jeho ideál vlastně až takový ideál nebyl a že život není takový, jak se nám občas zdá. Vzory si strkají pistole do úst a malí kluci se snaží být jako oni, aby si jednou, možná, prožili to samé.

Účastníkem zájezdu

3. září 2009 v 17:35 | drevolution |  Cestování a hory
Tak už se mi to také stalo. Byl jsem poprvé účastníkem zájezdu. Dokonce toho nejzájezdovatějšího, byl to chorvatský zájezd. Zatímco doposud jsem jezdil spíše na hory, tentokrát jsem prožil dvanáct srpnových dní na ostrově Rab. A jaké že to bylo?

Mámo, táto, do města přijede cirkus...

26. srpna 2009 v 20:46 | drevolution |  Hudba
Takto nějak by mohlo řvát malé dítě, kdyby zjistilo, že nás v prosinci opět navštíví skupina Gogol Bordello. Nezařve si ale, protože nic takového nezná a stejně by se mu to nelíbilo. Naštěstí jsou tady ale tací, kteří Gogol Bordello znají a mají je raději než cvičené lvy požírající klauni. Pokud ale patříte mezi ty, kteří nemají ani tucha, kdo že Gogol Bordello jsou, vězte, že jde o multinárodní uskupení muzikantů z New Yorku, které vede charismatický ukrajinský emigrant jménem Eugen Hütz s cikánskými kořeny, který to opravdu umí rozbalit.
Sám jsem se již o nich na svém blogu několikrát zmínil:
Naposledy jsem měl tu čest být na koncertu loni v Mannheimu. Byl to jeden z posledních koncertů v Německu a i když byl opravdu skvělý, přeci jen jsem od něj čekal trochu více. Jízdu na bubnu jsem prostě stále nezažil.


Třeba se tedy dočkáme doma v Praze. A když ne, tak alespoň zažijeme energický koncert, po kterém nebudeme muset jet šest hodin domu .

Na závěr už pouze dodám odkaz někam jinam, kde najdete více informací. Líbí se mi třeba Gogol Bordello zahrají v Incheba aréně.



Když jsi z Českých Budějovic, tak víš, že...

18. května 2009 v 11:14 | drevolution |  Nevážně
Když jsi z Českých Budějovic, tak víš, že...

Něco tu smrdí - když televize zachrochtá

5. května 2009 v 8:48 | drevolution |  Ostatní
Jiří Dlabaja dal na internet chrochtající video a Nova ho za to vyhazuje. Jsem jediný, kdo si myslí, že je to kokotina?
Další články se dají nalézt různě po internetu.

K panu Dlabajovi nemám žádný osobní vztah, ani k němu necítím nějaké zvláštní sympatie. Že by měl ale dostat padáka za takovouhle klukovinu, to si rozhodně nemyslím. Televize Nova by měla ukázat, že o své zaměstnance stojí a ne říkat: "Ve svém volnu budeš dělat to, co chceme my a pokud uděláš něco, co se nám nelíbí, budeš nemilosrdně vyhozen."

Kouni na můj FaceBook, jak mi včera praskla guma od kalhotek

9. února 2009 v 21:36 | drevolution |  Ostatní

Už dlouho jsem nečetl tak debilní článek jako ten z Reflexu 3/2008 s názvem "Sto čtyřicet milionů lidí na celé planetě používá Facebook". Je dokonce ještě debilnější než celý Facebook :-) Článek tuto sociální síť vychvaluje a na závěr nabádá uživatele, aby jí zkusili, protože v životě určitě věnovali čas větším kravinám. Nakolik je to silný argument, to již nechám na čtenáři. Jediné, co k tomu řeknu je následující.

Však počkejte, majitelé profilů. Jsem zvědavý, kdo z vás začne plakat jako první, až jeho polonahé fotografie budou kolovat u tisíců neznámých lidí. Všechny ty vaše nadávky na absenci soukromí, ať už na internetu, tak v reálném životě (zdravíme OpenCard), mi přijdou jako absolutní plky. Nemůžete se divit, že vám na vaší domovské stránce vyskakuje reklama na spodní prádlo, když jste si včera do statusu dali zprávu o tom, jak vám praskla guma u nových kalhotek z Benetonu. Jen ať se ty jejich databáze prohýbají a z analyzátorů textů se kouří. Však oni si vás už najdou a ty peníze z vás vytřískají. Nesmíte se pak ale divit. Vždyt jste jim to řekli sami.


Ukradená jitrnice

29. listopadu 2008 v 22:38 | drevolution |  Ostatní
Dnes bych se s Vámi podělil o nevšední (možná až bizardní) zážitek, který se mi stal toto úterý 25. listopadu někdy kolem desáté večer.

Tou dobou jsem se vracel od kamaráda, kterému jsem vracel multimetr, když tu, vcházejíce do vestibulu stanice metra Ládví, vidím partu cca deseti mladíků, věkem někde mezi 17 až 18 roky, jak nabíhají k zdejšímu prodejci uzenin a hromadně mu kradou drahocené zboží. Asi sekundu trvalo, než jsem si uvědomil, co vlastně vidím, a parta už mizí dolů do metra. Jeden z nich si naštěstí vybral mezi kolemjdoucími lidmi delší cestu. Neváhal jsem tedy a hned ho chytl za bundu. Kluk nadával, řval co dělám, že nic neukradl a vyhrožoval mi, že mi rozbije držku. Ignorujíce jeho slova, dotáhl jsem ho bez újmy na zdraví k láteřícímu prodejci. Ten na něj hned začal hýkat a hrozil mu (dle jeho slov extrémně tvrdou) šiškou salámu. Prý že uvidí, ten hajzl, až přijedou policajti. Hned jak to dořekl, začal jejich číslo vytáčet na mobilním telefonu.

"Ihned přijeďte, okradli mě, feťáci! Ukradli mi klobásy a jitrnice. Všichni utekli až na jednoho. Toho pán tady chytl a drží ho tu. Ihned přijeďte, stanice metra Ládví."

Něco takového jim pověděl. Ihned jak zavěsil, začal mladíkovi opět nadávat. Vlastně do něj skoro začal bušit pěstma, kdybych ho rukou neodstrčil zpět a neřekl mu, ať je v klidu, že počkáme na policii. Přeci to nenechám servat se. Ještě by ten kluk, kterého jsem držel, utekl.

Jak minuty ubýhaly, začali se trousit další členové party. Napřed přišel jeden v modré bundě, dodávající si odvahy právě kouřenou cigaretou. Údajně bratr toho, kterého jsem držel.

"Co tě ten blb drží. Dej mu do držky. Drží tě jak psa, to se necháš?", povídá. "Jasně že nenechám, rozbiju mu tlamu. Pusť mě ty debile, nic jsem neudělal."

"Co bych tě pouštěl, akorát zdrhneš. Hezky počkáme na policajty. Až tu budou, tak tě pustim."

"Jaký policajty, nic jsem neudělal. Nic jsem neukrad."

"Ty možná ne, ale tvý kamarádi jo. A jestli si myslíš, že se na to budu jen tak koukat, jak tu veřejně okrádáte lidi, tak to jsi na omylu."

Pak se objevili další dvá kamarádi. Navíc zrovna přijelo metro a lidi začli vystupovat, takže se situace ještě více znepřehlednila. Dva z jeho kamarádů mě obstoupili a jeden z bratrů v modré bundě se mi snažil strhnout ruce z toho bratra, kterého jsem držel. Ten se v zápětí konečně odhodlal a jal se mi jednu natáhnout. To jsem naštěstí zaregistroval a otočil se tak, že to odnesla pouze má hlava. Vzal jsem ho za kapucu a přetáhl mu jí přes hlavu, stejně jako se to dělá při hokejovách rvačkách s dresy. Nad protivníkem tak získáte obrovskou výhodu. Platilo to i tentokrát. V tu chíli se do rvačky přidal ještě třetí zloděj. To už bylo příliš a kluka jsem neudržel. Ten samozřejmě začal zdrhat. To se nesmělo stát, přeci jsem to celé neabsolvoval, aby mi nakonec utekl. Rozběhl jsem se za ním, po několik metrech ho doběhl a obtočil jsem mu svou ruku kolem krku, což mělo za následek, že zůstal v předklonu a nemohl nic. Opět mi tedy alespoň začal nadávat.

V průběhu toho všeho se vestibul stanice opět vylidnil. Zůstali pouze nějací čumilové na schodech, prodavač, část zlodějské partičky a schovávající se chlapík, vypadající jako majitel nekolika prodejen ze série komedií Policejní akademie. Takový, který se vždycky strasně bál. Tehle byl stejný. Vynořil se zpoza rohu a oznámil, že také zavolal policii. Udělal alespoň něco. Zbytek, několik desítek lidí, kteří z metra vystoupili, opět zmizeli neznámo kam, jako by se nic nedělo.

Kluci se po tomto nepovedeném výpadu uklidnili a vypadalo to, že se smířili s tím, že přijede policie. Bratr toho, kterého jsem držel, mi začal vykládat, že bych měl bráchu pustit, protože nevím, co jsem tím způsobil. Prý je celostátně hledaný. No, jestli celostátně hledaný, tak pravděpodobně za to, že utekl z pasťáku. O další důvod, proč na ty policajty počkat.

Nakonec dorazili. Dokonce dokonce dvě skupiny. Poslední z druhé skupiny svůj příchod oznámil větou končící: "... no fakt klobásy. He he."

To už jsem tedy mohl kluka pustit. Policisté nás začli legitimovat. Občanky museli vytáhnout i nedaleko stojící kumpáni. I když tvrdili, že neví, co se stalo, že pouze procházeli, když šli na tramvaj.

Tři z nich byli propuštěni a zamířili na onu zastávku tramvaje, na kterou jsem měl původně namířeno já. Poté, co jsem schytal gratulaci od nenápadného chlapíka a velitele hlídky, jsem i já zamířil k domovu. Sluší se dodat, že jsem to vzal raději metrem. Neměl jsem chuť riskovat další potyčku s partou. Tentokrát by to nemuselo dopadnout v můj prospěch.

Co se se zloději resp. zlodějům stalo, to nevím. To, že je legitimovali policajti, mi stačilo. Za pár ukradených klobás jim asi nikdo nic neudělá a budiž to pro ně poučením, že se občas najde někdo, kdo se nebude jen tak dívat, jak rozkrádají cizí majetek. I když jde o paár blbých jitrnic a klobás. Navíc pokud byli na útěku z pasťáku, byla tohle třeba jejich osudová chyba.

Co mě na tom celém štve je to, že si zloději myslí, že si můžou dělat co chtějí a že se jim nic nestane, protže s tim nikdo nic neudělá. Oficiálně jde pravděpodobně pouze o přestupek.

V partě je každý hrdina. Ale jako jedinci jsou to srabi do jednoho.

Taky mě štvou lidé, kteří se na to, jak kluci kradou uzeniny, pouze koukají, maximálně zakroutí hlavou a jdou dál, se slovy "kam ten svět spěje". Bohužel si neuvědomují, že ten svět mohou oni sami změnit. Změnit právě tím, že občas přestanou být lhostejní vůči okolnímu dění. Kradlo se vždycky, ale lhostejnější jsou si lidé čím dál tím více. Obzvlášť v Praze. Je to taková daň za to, že se tu lidi nedívají tomu druhému na dvorek.

Kam dál